Jak se suší dřevo?

Při sušení dřeva se berou v úvahu dva fyzikální procesy: pohyb vody uvnitř dřeva, probíhající ve směru zevnitř do jeho vnějších vrstev, a uvolňování (odpařování) vody z těla dřeva do vnějšího prostředí. .

Pokácený strom obsahuje jak „volnou vodu“ koncentrovanou v buněčných dutinách, tak „vázanou vodu“ koncentrovanou v buněčných stěnách. Během procesu sušení se „volná voda“ odpařuje velmi rychle, protože proces odpařování směrem ven nastává přirozeně – prostřednictvím trubicových struktur buněk. Naopak k uvolňování vázané vody dochází mnohem pomaleji, protože probíhá difúzí. V tomto případě je motivačním faktorem pro odstranění vody ze dřeva rozdíl v tlaku vodní páry v buněčném spojení. Voda shromážděná na povrchu dřeva se odpařováním dostává do vzduchu.

Během procesu odpařování vzniká ve struktuře dřeva podtlak, který se stává motivačním faktorem podporujícím pohyb vody. Tento pohyb vody, ke kterému dochází zevnitř ven, se nazývá proudění vlhkosti. Procesy proudění a odpařování vlhkosti jsou vzájemně propojené a doplňují se: bez odpařování je proudění vlhkosti nemožné a naopak bez proudění vlhkosti je nemožné odpařování.

Závislost vlhkosti dřeva na okolní teplotě a vlhkosti:

zvýšit její životnost.

Intenzita odpařování ve struktuře dřeva závisí především na vlhkosti, teplotě a rychlosti pohybu vzduchových hmot v kontaktu s povrchem dřeva a na ploše tohoto povrchu.

Klíčovými faktory, které se berou v úvahu při procesu sušení dřeva na požadovanou vypočítanou vlhkost, jsou minimalizace nákladů a šetrné podmínky, které zajišťují optimální úroveň vlhkosti ve finálním produktu. Tyto body jsou stejně důležité v procesu atmosférického a technického sušení.

Při procesu sušení se bere v úvahu, že existuje přirozená rovnováha mezi vlhkostí dřeva a relativní vlhkostí vzduchu. Dokud nebude takové rovnováhy dosaženo, je proces vzájemné výměny přebytečné vlhkosti v obou směrech nevyhnutelný. Jakmile je dosaženo rovnováhy mezi vlhkostí dřeva a okolním prostředím, výměna přebytečné vlhkosti se zastaví. Takže například v Německu je průměrná relativní přirozená vlhkost v období od března do září 70 % při průměrné teplotě 15°C. V tomto případě je bilance vlhkosti dřeva nastavena na 15 %. V zimě, kdy je relativní vlhkost okolního vzduchu vyšší než v létě, dosahuje průměrná vlhkost dřeva 20 %. Při sušení atmosférickou metodou v takových klimatických podmínkách tedy může být dřevo vysušené maximálně na 15 % a nazývá se sucho na vzduchu.

Na vzduchu vyschlé dřevo se používá na dřevěné stavební konstrukce, které jsou v přímém a stálém kontaktu s okolím – okna, okenice, vchodové dveře atd. Dřevo, které je určeno pro výrobu nábytku a stavebních materiálů pro dekoraci interiérů jako jsou palubky, obklady klidná aj. podléhají složitějšímu a intenzivnějšímu sušení. Právě pro takové okolnosti se určují vypočítané hodnoty vlhkosti.

Vzhledem k tomu, že dřevo je možné sušit pouze tak dlouho, dokud je vzduch schopen přijímat vlhkost nebo páru, je při sušení nutné zajistit nepřetržitý odvod vlhkého vzduchu a přívod suchého vzduchu. Při atmosférickém sušení je efektu dosaženo přirozenou cirkulací vzduchu a při technickém sušení – pomocí ventilátorů. Proces technického sušení se řídí jednoduchým principem: čím intenzivněji vzduch v místnosti proudí, tím je vzduch sušší, řezivo je tenčí a tím větší je povrch a rychlost sušení.