Jak se jmenuje ledový nástroj?

Jak už to s počasím v naší oblasti bývá: sníh, náhlé tání, „kaše“ pod nohama a nejnebezpečnější je led, který se po tom všem tvoří. Abyste sebe a své blízké ochránili před zraněními a nehodami, které mohou být způsobeny uklouznutím, musíte se nejprve zbavit viníka – ledu a sněhu. Škrabka na led je v této věci tím nejlepším pomocníkem!

Široká škrabka na sníh a led OFFNER je univerzální nástroj. S úkolem se dokonale vyrovná. Na těžký boj s ledem a sněhem můžete zapomenout!

Čepel škrabky je vyrobena z oceli, má obdélníkový tvar a rozměry 19×50 cm.

Kulaté madlo je vyrobeno z profilovaného buku, takže se velmi pohodlně a příjemně drží v ruce. Na rukojeti je logo společnosti, označující vysokou kvalitu nástroje.

Sníh se může při práci s nářadím, jehož teplota je vyšší než venkovní teplota, držet.

Na řezání se nevztahuje záruka výrobce.

— Celková délka: 1450 mm

— Délka rukojeti: 1250 mm

— Materiál rukojeti: buk, lakováno

— Rozměry čepele: 500×190 mm

— Materiál čepele: ocel

Úvodní. Nepředstírám pravdu, ale snažil jsem se k otázce výběru vybavení pro lezení na zamrzlých zimních vodopádech přistupovat co nejobjektivněji. Veškeré vybavení bylo zakoupeno námi nebo zapůjčeno od přátel. Jeden Simondův vrták poskytl Basque k testování. Povětrnostní podmínky byly poměrně drsné – průměrná teplota za dva měsíce byla -15, tzn. led byl velmi silný, v takových podmínkách byly cítit všechny nuance zařízení. Po oteplení byl rozdíl ve výbavě téměř neznatelný. Tak začněme.

FIFA.
Tady jsme začali. Řekl bych, že je to nejspolehlivější způsob, jak se pohybovat na strmém ledu. Led je samozřejmě jiný, ale všechny druhy ledu prošly na FIFA bez problémů. Jediným negativem je, že fifa omezují a omezují pohyb. Ztrácí se drive a krása lezení (chci krásně viset v hrdinských pózách jako buržoazie :-)). Jako pomoc a hranolky. Ukradli jsme první FIFA starým lidem, z várky vybavení, které se připravovalo na komunismus. Je třeba poznamenat, že byly vyrobeny v našem obranném průmyslu Taganrog pod vedením horolezeckých inženýrů. Fify byly velmi dobré, prakticky nezničitelné, zobáky se neobrušovaly ani neohýbaly. Zřejmě nějaká záludná ocel s kalením, ale. Stalo se to ale, když se v silném mrazu táhlo boční zátěží – prasklo – klient odletěl.
Pak jsme sehnali sibiřskou fifu ze starých zásob, je mnohem lehčí než taganrogská, ocel není kalená. Dobře proniká ledem, ale aktivně ho používáme na skalách. Další FIFA v našich rukou byly ty uralské – z těch moderních. Abych byl upřímný, ohromily mě svým designem a kvalitou, bohužel ne k lepšímu. Ocel na zimní led je shnilá – měkká. Po prvním výstupu se zobáky ohnuly. Navíc jsme měli dva páry a oba měli stejné příznaky. Velmi těžké. Ale mohou být použity jako bicí nástroje. FIFA, které mám nyní, byly vyrobeny v sovětských dobách v jedné z továren na obranu v Taganrogu. Ocel 30KhGSA 3mm, střední tvrdost, mírně kalená. Občas se musí zobáky upravit, ale v ledu se chovají perfektně.
FIFA: Taganrog, E-burg, Taganrog, Sibiř

První nástroje, které jsme dostali, byly BD Viper. Naučil jsem se s nimi lézt. Předvedli dobrý výkon. Dobře vyvážený úder, pohodlná rukojeť. Relativně nízká cena navíc nepochybně poskytuje několik výhod oproti jiným nástrojům. Navíc je poněkud delší, např. Grivel Machine (i když podle výrobce mají oba 50 cm), a to v kombinaci s větší hmotností dává poměrně silný, koncentrovaný úder. Nevýhody bych zvážil:
• potřeba určité dovednosti a umístění úderu pro úspěšné lezení;
• poměrně vysoká hmotnost – 645 g (Matrix Tech, Quantum, Nomic – 535, 520, 635 g);
• odštípne velmi velké čočky a dobře sedí na ledu pouze s několika zásahy (zřejmě kvůli úhlu náběhu);
• mocná lopata před obličejem je velmi děsivá :-).
Některé z těchto nedostatků lze zmírnit tím, že není určen pro kaskádové lezení, ale je prostě dobrým lezeckým nástrojem. A je dobrý v měkkém zimním ledu.
Pak jsem narazil na nástroj Trango. Nutno podotknout, že jsem se s ním nemohl ani zvednout ze země. Byla škoda mlátit rukama o nerovnosti ledu – nebyl na tom žádný hlídač. Je téměř nemožné s ním vylézt bez lanka; ruka vám může velmi snadno sklouznout a na lanku se cítím jako kráva na ledu. Myslím, že to není nejlepší volba pro zimní kaskády.
Další etapou byly staré Machines od Grivelu. Moc se mi líbilo, jak vstupovali na led. Lehké, ladné a přesné údery. Neexistuje žádná drsnost DB. Zobák umožňuje přilnout k malým nepravidelnostem v ledu. Mají však nepříjemný zpětný ráz od úderu a ruce se kvůli nedostatku opory velmi zanášejí. Nyní můj přítel Zhenya koupil stroje Matrix Tech a Quantum a já jsem si nenechal ujít příležitost zahnat je k ledu. Nástroje jsou skvělé, ale nezdá se, že by to byl můj styl. Nástroje jsem zhruba rozdělil na hrubé a jemné. Mám prostě rád neslušné lidi. Grivels se perfektně hodí do průhledného tenkého ledu, heterogenního ledu nebo smíšeného ledu. Zobák vám umožňuje dělat háčky, když je nepohodlné udeřit. Skvělý chránič a dobrý nápad s chodící špičkou, navíc jsou lehké. Vzal bych je na horolezectví. Jejich dopad si zachoval eleganci, ale zároveň zmizel zpětný ráz, který byl u starého modelu. Nevýhodou by byl ochranný povlak na zobáku – boční zuby jsou díky tomu vyhlazené. Opravdu se mi nechce ukazovat na každý zub a ulpívání na peřích s boční zátěží je už docela děsivé. Karbonový model z nějakého důvodu nemá pogumovanou rukojeť. Nerozumím tomu, jak se má zobák vyměnit – upevňovací šrouby jsou zlomené a matici nelze úplně odšroubovat. Na fotografii

zobák po dopadu na tenký led – lehce se dotkl skály :-).
Vyzkoušel jsem malý nástroj od Simonda – Сoyote. Pravděpodobně jsem to úplně necítil, ale moc se mi neosvědčilo použít to jako bubeník. Je vhodný pro všechny druhy háčků, drapáků atd. Smíšené lezecké techniky, ale spíše slabé na čistý led.
Nástroje, které jsem si zamiloval, jsou Nomiki od Petzl. Design nástroje se mi moc líbí, inženýři Petzl odvedli skvělou práci. Těžký, dobře vyvážený nástroj. Ruka se cítí skvěle v různých úchopech. Stejně jako BD dokáže čočku čipovat, ale při správném a přesném úderu jde napoprvé. I z nepohodlné pozice jej můžete dobře držet. Je zajímavé, že Petzl staví zobák pro Nomik jako univerzální (led, kameny), ale pro kameny bych chtěl něco jiného, ​​stejný typ jako smíšený zobák pro Grivel’s Machines.
Ano, a tady stojím u modrého ledu a trápím se, jaký nástroj vzít do ruky.
PS Ale na konci sezóny mě to více přitáhlo ke Grivelu. Taková jsou muka.
Stará škola.

Za nejdůležitější výbavu bych označil cvičení na zimních kaskádách. Ve skutečnosti záleží na nich, zda umíte lézt se spodním lanem, ať už si věříte nebo ne. V zásadě můžeme bez dalších řečí říci, že Grivel má nejlepší vrtáky. Ano, je spousta jiných firem, ale když se bojím, vždy sáhnu po Grivelu. Ve svém arzenálu mám vrtáky Alvo Ti, Simond, BD, Grivel, titanové Irbis, OTK a Taganrog vrtáky z vojenských továren. Všechny titanové vrtáky jsou dobré, ale ne na kaskádách v dobrém mrazu. Titanové vrtáky se čtyřmi zuby pronikají ledem jasně lépe než ty se třemi. Velkou roli hraje ostření vrtáku, ale téměř všechny modely titanových vrtáků ze sovětské éry mají jeden velký problém – při kroucení produkují dlouhé praskliny a vytvářejí čočky, navíc je málokdy možné je zkroutit k oku a to lze provést pouze dvěma rukama. Vrtáky Alvo Ti, které firma umísťuje jako nejlepší, jsou vesměs dobré – závity jako Grivel jsou dobře udělané, také šroubované, jen ta kovová turbína se nepříjemně bere do pusy :-) ( někdy jej musíte tímto způsobem přenášet z ruky do ruky). Poměr cena/kvalita této vrtačky je bezkonkurenční. Kluci říkají, že verze těchto vrtáků s ocelovým okem se dá rozbít (sám jsem to neviděl). Při průchodu tenkým ledem jsem otupoval jeden zub ze čtyř, načež se vrták ukázal jako zcela neúčinný. . Vybrousil jsem, teď se zdá být vše v pořádku.

BD je vrtačka jako vrtačka, nic zvláštního, stojí na stejné úrovni jako Simond a Petzl. Zabili to asi za jednu sezónu, teď to ladím, zdá se, že se točí. Petzl a Simond jsou prakticky totéž. U Simonda a Petzela se mi nelíbí délka zubu, při vnadění musím dělat více pohybů. Ale hlavní nevýhodou je, že závit má pouze polovinu délky vrtáku. Ne vždy je led tlustý a monolitická horní kůra padá na část vrtáku bez závitů. Oba vrtáky se perfektně točí.
img=17364]
Všechny tyto nedostatky jiných vrtaček pocítíte pouze pokud vezmete do ruky Grivel 3600. To je asi ideální vrtačka pro zimní kaskády. Požadovaná délka závitu, krátký zub. Vnadí se na půl otáčky, snadno se točí, oběžné kolo a ucho umožňují stočení do jakýchkoliv nerovností, tzn. ucho se neopírá o ledové hřebeny. Dvě mouchy je vysoká cena, je lepší nedávat na rukojeť krásnou ochrannou žlutou čepici, jak doporučuje výrobce. Jedno někde samovolně spadlo a druhého jsem se při otáčení vrtačky držel a málem jsem spadl :-).
Na fotografii

Štěrk s mrtvým závitem, který se již neotáčí bez ostřícího hrotu. Obecně platí, že pokud je zub jakéhokoli vrtáku byť jen trochu tupý, musí se okamžitě sundat, jinak budou později problémy. Nedotýkám se otázky hmotnosti, protože buržoazní vrtáky jsou těžší než naše a to je třeba přijmout jako fakt. Na léto je samozřejmě potřeba vzít titan a moc se netrápit.
S kočkami moc zkušeností nemám, momentálně M10, chci Rambo4. Na M10 nejsou žádné stížnosti, i když se hodně drží, ale to je jiný příběh.

Pilíř Neposkvrněného početí